Říká se, že žádný plán nepřežije kontakt s nepřítelem, a v poslední době si říkám, že ve svém případě jsem ten nepřítel já sám. Nicméně jsem tvrdohlavý a nerad to vzdávám, takže plány a jejich pomalé naplňování pokračují. Pomaleji, než bych chtěl, ale zdá se, že do konce roku stihnu alespoň kategorie „Musím bezpodmínečně“ a „Musím co nejdřív“, plus k tomu něco málo z kategorie „Měl bych co nejdřív“.
Tenhle web a nově založený blog jsou jedním z případů, kdy se to z „A možná bych mohl...“ přesunulo do „Musím“, jelikož jsem si vymyslel pravidelný měsíční newsletter a potřebuju ho někam dát. Takže vítejte na blogu, kde budu kromě toho měsíčního hlášení občas sepisovat nějaké své výmysly.
Technická část webu prochází nutnými vylepšeními a úpravami. Spoustu z nich už vidíte, ale část zatím ještě čeká na dokončení a zveřejnění. Jde především o uživatelské účty, které umožní přístup k předplatitelskému obsahu i přímo tady na webu, nejen na kanálu HeroHero (a koncem roku v angličtině i na Substacku). Dál je v plánu přidat možnosti hodnocení, hlasování a komentářů pod články a povídky, což vyžaduje celkem dost práce a nejspíš to dojde až do stadia, že si po čtvrt století vyhrožování opravdu udělám vlastní diskuzák (pardon, dnes se tomu říká sociální síť), byť pravděpodobně bez děvek a blackjacku. Mně osobně doba starého internetu a diskuzních fór, kde se bavili lidi, místo aby je algoritmy krmily nesmysly a reklamami, docela chybí...
Ještě nějakou dobu budu pokračovat v pravidelných pátečních vydáních -- na zveřejnění (a především editaci a v některých případech i malování obrázků) ještě čeká hrstka starých, dřív zveřejněných, i nějakých novějších povídek. Jestli budu schopný pokračovat v těch pátcích dlouhodobě, to se ještě uvidí, nicméně není to moc pravděpodobné, protože obsah pro předplatitele bude mít přednost. Takže víc než občasná povídka napsaná jen tak pro radost to asi nebude.
Pokusný režim pro předplatitele už běží, byť zatím je k dispozici jen jedna povídka z Norportu na HeroHero. Další budou pomalu následovat. Mezi exkluzivní obsah pro předplatitele půjdou povídky, které nechci volně zveřejňovat, protože je mám v plánu později zasadit do většího celku a vydat jako sbírku nebo je použít v rámci většího textu.
Předplatitelé by časem měli získat možnost stahovat si ePUB soubory a MP3 audioverze, ale předplatné zřizuju především kvůli plánu další knihy postupně serializovat na webu, než je případně zkusím vydat běžným způsobem. Jako první se toho dočká přepsaná verze military sci-fi *Mise, která musela selhat*, jelikož převyprávění do angličtiny znamená natolik zásadní změny (a myslím, že k lepšímu), že je chci vrátit i do češtiny.
Co bude následovat, o tom jsem se zatím stoprocentně nerozhodl, ale rád bych se nějak dostal do stadia, kdy bude pro předplatitele vycházet jedna kapitola další knihy týdně. Ačkoli předpokládám, že po dokončení se pokusím knihu vydat i běžným způsobem, předplatitelé získají možnost koukat mi pod prsty a případně mi do toho i průběžně kecat :)
Důvodů, proč jsem se k tomu rozhodl, je hned několik.
Jeden z mých velkých problémů je mizerný multitasking, nebo spíše takzvaný context switching. Zvlášť pro kreativní práci, jako je psaní, se potřebuju přepnout do režimu, kdy nemyslím na nic moc jiného a soustřeďuju se jen na to, aby přibývala písmenka, ať už textu, nebo kódu. Psaní občas po večerech pro mě hrozně nefunguje, nicméně bych se to přece jen měl pokusit naučit. Ušil jsem si na sebe tedy bič v podobě pravidelného vydávání (a už pod ním nějakou dobu trpím v rámci publikování na webu). Jenže jedna věc je každý týden upravit a zveřejnit povídku, zvlášť když jde o starší hříchy mládí, které se snažím dostat do stavu, abych se za ně nemusel stydět, a něco úplně jiného je napsat celý román, který vyžaduje mnohem víc času a soustavné práce. A právě tady by mělo předplatné fungovat jako další bič. Navíc přináší naději, že se třeba dostanu do stadia, kdy si budu moci dovolit věnovat tomu více času.
A tím se dostáváme k dalšímu důvodu, který je jednoduchý a říká se mu peníze.
„Však kolik dostáváš za knížku, tak půl mega, ne? Cože, kolik? Proč to vůbec děláš, vždyť to nemá smysl.“
Tahle představa, že se autor a nakladatel sejdou někde v nočním klubu, autor otevře kufřík s rukopisem, nakladatel v něm zalistuje, pokývá hlavou, otevře svůj vlastní plný peněz, které autor zběžně přepočítá, pak si je vymění a jdou na koks a děvky, ať už společně, nebo každý sám, je... tak akorát do silně fantastické knížky.
Knižní trh v češtině se tak nějak drží, mimo jiné proto, že Češi na poměry světa čtou výrazně víc. Jenže fantastika, s výjimkou romantasy a hrstky výjimek, se zas tolik neprodá. Autor má z vydané papírové knihy minimum (5 až 10 procent), podobně z audioverze, jen z e-booků je to trochu víc, a dostane je tak jednou za rok.
Opravdu rád bych se dostal do stadia, kdy mě má vlastní tvorba, když už ne uživí, tak pro mě alespoň nebude znamenat spíše záporná čísla. Když se zadívám do souborů s účetnictvím a časovými záznamy, vychází mi z toho něco málo přes nulu, pokud odečtu povinné minimální asociální daně, které musím za ty cca tři měsíce ekvivalentu práce na plný úvazek odvést. Aby se to změnilo, musely by se prodeje knih dostat na několikanásobek (a to už je dost velký bestseller), nebo bych je musel napsat ne za tři měsíce, ale za dva tři týdny.
Nebo zkusit psát něco, co se prodává ve velkém, ale zakládat si ženský pseudonym a zkusit napsat starou Péčkovou legendu se mi ještě pořád nechce :)
Proto předplatné. Koneckonců v minulosti jsem od pár lidí slyšel, že si mám založit nějaký Patreon. Nečekám sice zázraky, vlastně budu příjemně překvapen, když se dostanu na deset čtenářů, kteří mě zkusí podpořit, aby měli co číst, a to i poté, co už bude pro předplatitele k dispozici celá knížka či dvě. Nicméně dokud to nezkusím, nevím. Třeba budu nejen příjemně překvapen, ale dokonce šokován.
Je mi celkem jasné, že i z kategorie kamarádů mi spousta lidí řekne, že si počkají, až to bude hotové a vyjde to normálně, že si tu knížku pak koupí. Vlastně tomu naprosto rozumím, taky raději počkám, až je vše hotové a můžu si to přečíst na jeden zátah.
Jenže pro mě osobně ta jedna zakoupená kniha znamená tak jedno kafe z automatu.
Kdežto za jedno měsíční předplatné si ho můžu dát ráno v kavárně na rohu :)